|
6 týdnů v eCity(17/04/1999, David Baierle) Čas letí velmi rychle a eCity má za sebou 6 týdnů své existence. Je veřejným tajemstvím, že již od počátku má tento velkolepý projekt své slabiny. To mohu sám potvrdit, neboť jsem se stal jedním z prvních rentiérů a prošel jsem tedy vším od začátku až do konce. Musím konstatovat, že život obyvatele eCity je krušný. Autoři totiž zřejmě usnuli na vavřínech, bohužel poněkud předčasně, protože některé zásadní problémy přetrvávají dodnes a může se stát (pokud se tak již nestalo), že výsledný efekt celého projektu bude přesně opačný, než předpokládali. Pracovní náplní obyvatele eCity je plnění různých úkolů. Ty je záhodno plnit v den jejich vyhlášení, neboť pak má práce největší efekt - obyvatel dostane nejvyšší počet bodů nutných ke stoupání na vyšší posty, navíc je zařazen do soutěže o ceny. Zní to snadno a jednoduše, praxe je však jiná. Představte si, že jdete do zaměstnání a zjistíte, že se nemůžete dostat do kanceláře, protože uklízečka zlomila ve dveřích klíč. Celý den se usilovně snažíte dostat dovnitř, ale podaří se vám to až druhý den. Ačkoli nakonec ztracený čas doženete a svou práci uděláte, dostanete méně zaplaceno a navíc přijdete o prémie. Nikoho nezajímá, že jste v tom nevinně.
Něco podobného vás většinou čeká i v eCity, pokud se snažíte úkol splnit přes (pracovní) den. Žádná ze stránek není dostupná, pokud ano, data proudí úctyhodnou rychlostí několika bytů za minutu. Sem tam pro zpestření obdržíte hlášku, že server vyřizuje požadavky dalších několika tisíců obyvatel a že máte zavolat na infolinku. Tam vám slečna ovšem řekne to, co už stejně tušíte - systém je beznadějně přetížený. Pokud má dobrou náladu, prozradí vám, že to máte neustále zkoušet, protože občas se do eCity dostat lze - včera se jí to podařilo v půl třetí a předevčírem ve čtvrt na jedenáct. Nezbývá vám než poděkovat za vynikající radu a dospět k závěru, že tudy cesta nevede. Pokud nepracujete s Internetem v nočních hodinách, máte prostě smůlu. Navíc pokud nejste připojeni pevnou linkou, je zde značné riziko, že spatření vašeho příštího účtu za telefon se nemusí obejít bez trvalých zdravotních následků.
I kdyz se eCity občas probere z komatu, zdaleka není vyhráno, neboť během těch několika málo minut, které zbývají do dalšího totálního zahlcení, lze splnění úkolu zvládnout jen se značnými obtížemi a notnou dávkou štěstí. Zde platí, že rychlejší vyhrává. Pokud se vám podaří přihlásit a zjistit, co máte dnes udělat, je zpravidla nutné též získat seznam firem v eCity, vybrat správné zboží a modlit se, aby se vám podařilo dostat do banky a úspěšně zaplatit.
Všichni účastníci jakékoli soutěže by měli mít stejné podmínky pro účast. Mělo by to platit i pro obyvatele eCity. Zatím jsou ale zvýhodněni ti, kteří mohou plnit úkoly v noci, o víkendech anebo mají v pracovní době dostatek času k neustálému zkoušení štěstí. Ti ostatní mají smůlu, úkol nesplní, nezískají body a nejsou zařazeni do denního losování o ceny.
Pro navození dojmu reality jsou denní úkoly posazeny do nějaké specifické situace, bohužel občas dost slaboduché, nelogické anebo realitě na hony vzdálené. Mj. podezřele často někomu něco kupujete, protože onen ubožák nemá Internet a dokonce snad ani konto v EB a tak jste požádán o pomoc (autoři zde zřejmě předpokládají, že v blízké budoucnosti už jinak nakupovat nepůjde). Perlou je pak výpomoc bezradné paní šéfové, která vás vyšle na nákup nového počítače. Za ten dáte bez mrknutí oka celou výplatu, ale peníze od ní nikdy nedostanete, stejně tak od nikoho dalšího. I tady dostává logika dost zabrat. Je mi jasné, že projekt nestojí a nepadá na formulaci a logice příběhů a úkolů, avšak má-li eCity demonstrovat způsoby a výhody nakupování přes Internet v reálném životě, zlepšení v tomto směru by věci jistě prospělo.
Obtížná situace nastává, když úkol není definován zcela jednoznačně. V prvních dnech provozu eCity bývalo v zadání jasně specifikováno, co a kde se má koupit. Pak bylo od této praxe upuštěno. Nevím, zda se management snažil donutit své obyvatele k tomu, aby namísto mechanického vyplňování platebních příkazů se začali trochu snažit a přemýšlet. Možná bylo zapotřebí účinněji prezentovat firmy, které v eCity nabízejí své zboží a služby, neboť nyní musíte každý den shlédnout jejich seznam. Lze za tím vidět i snahu o přiblížení se k realitě, neboť v běžném životě také hned nevíte, kde co koupíte. Firem v seznamu je však mnoho a někdy se vám nepodaří vybrat tu pravou, popř. vybrat to správné zboži. I když zaplatíte, úkol zůstáva nesplněný. Někdy si svou chybu dodatečně uvědomíte a můžete jí napravit, ve většině případů se však nedozvíte, co děláte špatně. Navíc peníze, které jste již zaplatili, zpět nedostanete. Právě zde nastává největší rozpor s realitou, protože v praxi se vám něco takového snad ani stát nemůže. Těžko budete platit za něco, o čem si nejste jisti, že je to přesně to, co potřebujete. V případě pochybností své požadavky budete konzultovat s prodejcem telefonicky, popř. e-mailem, což v eCity nelze. Pokud přesto dojde k nějakému omylu, solidní obchodník vám vrátí peníze zpět. Něco takového by šlo realizovat v eCity asi dost těžko, o to méně by však měl být obyvatel vystaven nutnosti experimentovat. Ostatně do vlastní pasti se chytli dokonce i sami tvůrci eCity, když pro řešení jednoho z úkolů bylo nutné zakoupit něco, co shodou okolností nabízely dvě firmy současně. Těm, kteří nakoupili 'u konkurence', nebylo splnění úkolu uznáno. Vzniklý chaos se pak musel řešit dodatečně. V zájmu objektivity ale musím přiznat, že ne všechny úkoly si zaslouží tak ostrou kritiku. Některé jsou stanoveny zcela konkrétně (obyvatele zvyklého na neustálé zkoumání to pak překvapí), některé jsou i vtipné. Zvláště u již zmíněného počítače pro paní šéfovou musím ocenit, jakým způsobem byl napovězen jeho typ. 'Útok období dešťů' považuji za docela dobrý nápad, i když antitalentům na cizí jazyky to mohlo docela pěkně zamotat hlavu.
Ale zpět k výkonu a dostupnosti eCity. Problémy s konektivitou měl tento projekt již od počátku své existence. Ačkoli rychlost linek byla mnohonásobně navýšena, může se zdát, že to stále nestačí. Mimo špičku je sice spojení velmi svižné, ale snad nikoho nepřekvapí, že existují lidé, kteří doma Internet nemají a v běžné pracovní době skutečně pracují (za vydělané EK bohužel chleba nekoupíte) a nemohou si dovolit trávit celé dny marnými pokusy. Troufám si odhadnout, že mezi těmito lidmi je nejvíce potenciálních klientů EB a zákazníků firem prezentujících se v eCity. Je-li celý projekt primárně určen k prezentování bankovních služeb a obchodování na Internetu, zvláště pro ty uživatele Internetu, kteří o něčem takovém neměli ani tušení, pak se u této perspektivní cílové skupiny celá akce nejen míjí účinkem, ale dokonce špatné zkušenosti s eCity je mohou vyděsit a od využívání těchto služeb na nějaký čas dokonce i odradit. Z jistých důvodů se na mne během posledních týdnů obrátilo několik desítek lidí s dotazem, zda má skutečná eBanka stejné problémy, jako ta v eCity. Protože mám v EB konto již od loňského roku, mohl jsem je ubezpečit, že ačkoli se občas nějaký problém vyskytne, jedná se víceméně o drobnosti (jako v každé bance, vystřídal jsem jich několik), ke svému účtu se dostanu během necelé minuty, žádný lump mi ho posledního haléře nevybral (alespoň zatím), příkazy k úhradě se obvykle realizují na počkání a pokud chci něco koupit na Internetu, rozhodně se nestává, že bych se trefil až na několikátý pokus a přitom koupil hromadu věcí, které nepotřebuji. Právě na těchto dotazech jsem si ověřil, jak nečekaně negativní dopad může mít dobře míněná a chytře vymyšlená prezentace, která se poněkud vymkne z rukou.
Postupem času jsem došel k závěru, že hlavní příčina problémů se spojením zřejmě nebude spočívat v přetížených linkách. Svou teorii si bohužel nemohu ověřit, protože do technického zázemí eCity nevidím. Provozovatelé navíc filtrují ICMP pakety, takže nelze aplikovat ani jednoduché diagnostické prostředky, jako např. ping či traceroute. Zcela nepochybně se na zhoršené dostupnosti podílí důsledné nasazení SSL šifrování na téměř všechny stránky eCity. SSL se běžně používá pro šifrování důvěrných dat přenášených mezi WWW serverem a uživatelem (a opačně) např. při přenosu osobních údajů, čísel kreditních karet ap., aby nemohlo dojít k jejich odchycení na Internetu a případnému zneužití. Jeho použití však má však i některé další důsledky. Především se obsah zabezpečené stránky neukládá proxy serverech a neuplatní se ani lokální cache prohlížeče, takže při každém dalším přístupu je nutné odeslat uživateli všechna data (texty, obrázky atd.) znovu. Také komunikace mezi oběma stranami je díky vzájemnému vyměňování klíčů o něco složitější, navíc malá propustnost či ztrátovost linky a/nebo dlouhá odezva ze strany serveru má podstatně nepříznivější vliv na rychlost spojení, než při běžné nekódované komunikaci. Právě z těchto důvodů se SSL aplikuje jen tam, kde to má své opodstatnění. Nechápu, proč autoři eCity používají šifrovaný přenos vždy a všude a to i v případech, kdy to rozhodně nemá smysl. Jistě by prospělo alespoň důsledné rozdělení stránek na privátní (přihlášení, osobní stránka, změna registrace a samozřejmě banka), které by byly šifrované a na veřejné (vše ostatní). Bylo by sice nutné použít dvě okna, ale v tomto případě by to nemuselo být na závadu, protože při plnění úkolu je již tak jako tak více oken používáno. Pomocí technologie SessionID však lze obejít i toto. Po ověření identity uživatele je vygenerován pomocný klíč s dočasnou platností a ten je předáván mezi jednotlivými stránkami. Tím je umožněno bezproblémové přecházení mezi šifrovanými a nešifrovanými zónami, přičemž úroveň bezpečnosti je stále na dostatečné úrovni. Tato technologie se používá i u aplikací, na které jsou kladeny podstatně vyšší bezpečnostní nároky, než je eCity. Po redukci použití SSL by zátěž celého systému zřetelně klesla. Zvláště neustále se zvětšující přehled firem, obsahující desítky GIFů, by šifrovaný být nemusel - o důvěrná data se rozhodně nejedná a rychlost načtení této nejproblematičtější stránky by byla nesrovnatelně vyšší. Ostatně je to vidět u prezentací jednotlivých firem - ty šifrované nejsou a načítají se bez větších problémů i při největším zatížení systému eCity.
Řešením by jistě bylo i posílení serverů a linek tak, aby systém byl schopen zvládat zátěž i ve špičkách. Možná by stačilo jen přejít na jiný operační systém. Ale ať už udělají provozovatelé eCity cokoli, měli by to udělat rychle. Zatím to vypadá, že jen čekají, až zájem opadne a situace se tím vyřeší sama. Kromě problémů s dostupností je alarmující také naprostá nespolehlivost eBanky, která není schopna zpracovávat finanční transakce ani zdaleka tak rychle, jako ta opravdová a to dokonce ani o víkendech. Skutečnost, že realizace platebního příkazu trvá desítky minut či dokonce několik hodin (rekord je 2.5 dne) vnucuje otázku, co by se stalo se skutečnou Expandia Bankou, kdyby díky eCity měla během poměrně krátké doby o pár tisic klientů vic. Jak zkušenosti z eCity naznačují, výkon a spolehlivost současného bankovního systému zřejmě nejsou na takové úrovni, jak se zdá a následky by asi byly katastrofální.
Uvědomuji si, že kritizovat a odsuzovat něčí práci je velmi snadné. Dát takový projekt dohromady jistě nebyla záležitost na jedno odpoledne a udržet eCity v chodu také není žádná legrace. Pokud se v budoucnu někdo rozhodne udělat něco podobného, má se kde poučit a výsledek bude jistě o mnoho lepší. Tvůrci to navíc měli o to těžší, že s něčím takovým přišli první a průkopníci to obvykle nemají jednoduché. To však rozhodně není důvod k tvrdému zimnímu spánku, jaký momentálně předvádějí.
    
|
ISSN 1213-3647 • Copyright © 1999-2024, LANtaNet s.r.o. & BAID Software • All rights reserved.
